Slovník pojmů

List panovníka opatřený jeho podpisem. V kontextu dějin parlamentarismu se panovník reskripty obracel na poslance, a to zpravidla zemských sněmů, na kterých nebývala přednášena panovníkova osobní → trůnní řeč. Reskripty kromě svolání sněmu obsahovaly i panovníkova důležitá sdělení, zejména programového charakteru týkajícího se legislativních úkolů nově zvoleného sněmu, popř. nově zahajovaného zasedání sněmu. Poslanci na reskript […]

Jednalo se o oktroj ústavy z pera ministerského předsedy Antona Schmerlinga z 26. února 1861. Byla výrazem panovníkovy vůle ke změně ústavních a státoprávních poměrů po předchozím období neoabsolutismu, kterou dal panovník najevo 20. října 1860 říjnovým diplomem. Ačkoliv se únorová ústava v očích mnohých výrazně vzdalovala v diplomu naznačené federalistické/autonomistické přestavbě říše na základě […]

Projev panovníka k nově zvoleným poslancům říšské rady, který zpravidla obsahoval programové priority vlády, nikoliv nezbytně samotného panovníka. Panovník trůnní řeč pronášel na jednom z prvních shromáždění nově zvolených poslanců, a to v císařském sídle ve vídeňském Hofburgu. Panovník sám zasedání rakouského parlamentu nikdy osobně nenavštívil. Poslanci na trůnní řeč zpravidla reagovali přijetím tzv. adresy.

Reakce poslanců na trůnní řeč panovníka. Byla přijímána na začátku nového sněmovního období říšské rady na základě tzv. adresní debaty. Průběh adresní debaty a přijetí vlastní adresy se dělo na základě souběžného formování sněmovní většiny. Vláda sice podle prosincové ústavy byla říšské radě odpovědná, ale její složení nemuselo korespondovat s podobou sněmovní většiny. Ministerského předsedu […]

Sed ut perspiciatis unde omnis iste natus error sit voluptatem accusantium doloremque laudantium