Česká národní rada
(24. 5. 1986 — 9. 6. 1990 )

Česká národní rada si ve svém posledním volebním období v době tzv. normalizace zvolila opět za předsedu Josefa Kempného. Také svou skladbou odpovídala předchozím obdobím, to se však mělo výrazně změnit. Česká národní rada stála v procesu polistopadových změn trochu ve stínu Federálního shromáždění. Poprvé od násilného zásahu na Národní třídě se Česká národní rada sešla až 18. prosince. Česká vláda, která byla České národní radě odpovědná, byla sice již 5. 12. 1989 rekonstruována tak, že členové KSČ v ní ztratili většinu, a ministry se stali také osoby navržené Občanským fórem, poslanci však na své posty nerezignovali v takové míře, jako tomu bylo ve Federálním shromáždění. Členové předsednictva včetně předsedy Kempného, místopředsedů a předsedů sněmovních výborů rezignovali na své funkce 18. prosince 1989, zůstali však dále poslanci a na jejich pozice usedli poslanci, kteří získali mandát ještě před listopadem. V tomto složení zůstala národní rada v porovnání s Federálním shromážděním relativně dlouho, a to až do 6. 2. 1990. Tehdy proběhla jediná kooptační vlna, při níž byla vyměněna třetina poslanců. Do konce března pak v důsledku rezignací doplnily sněmovnu ještě jednotky poslanců. Mezi nově zvolenými poslanci, z nichž naprostá většina byla bez stranické příslušnosti, figurovala například Hana Marvanová, Stanislav Křeček, Jaroslava Moserová, Marek Benda, Jan Kasal nebo Jan Kalvoda. Bezpartijní poslanci následně založili poslanecký klub, což u nestranických poslanců doposud nebývalo zvykem. Po Sametové revoluci Česká národní rada výrazně ožila – jestliže do té doby se za tři a půl roku sešla 16krát, během zbylého půl roku to stihla ještě 11krát.