Federální shromáždění ČSSR/ČSFR - Sněmovna lidu
(9. 6. 1990 — 9. 6. 1992 )

Sněmovna lidu stejně jako sněmovna národů měla na základě volebního zákona z března 1990 vyměřeno dvouleté volební období. Po prvních volbách od roku 1946, v nichž proti sobě kandidovalo více politických subjektů, bylo do Sněmovny lidu zvoleno 9 volebních stran. Počet křesel byl snížen na 150, z nichž 101 obsadili poslanci volení v České republice. Poměrně velké množství hlasů, v českých krajích 17%, na Slovenku 15% obdržely strany, které nepřekročily volební kvorum a do sněmovny se nedostaly. Volby ovládlo Občanské fórum, které v českých krajích obdrželo 53, 15% hlasů, což celkově představovalo 68 mandátů, tedy téměř polovinu. Na Slovensku byla situace vyrovnanější, ale i zde vyhrál hlavní představitel opozice proti bývalému režimu, Veřejnost proti násilí, se ziskem 32, 5%, celkově 19 mandátů. Jejím členem se stal také Marián Čalfa, do roku 1990 člen KSS, který byl i po těchto volbách jmenován předsedou federální vlády. Součástí vládní koalice bylo také slovenské Křesťanskodemokratické hnutí. Navzdory nevyžadované účasti u voleb hlasovalo pro poslance Sněmovny lidu 96,79% voličů a podobné účasti bylo dosaženo také v ostatních sněmovnách. Také v nových podmínkách platilo, že samostatně se Sněmovna lidu téměř nescházela. Výrazně se však zvýšil počet zasedacích dnů společných schůzí. Právě několikadenní schůze, trvající často více než deset dní, se staly pro toto období charakteristickými. Často je navíc v přímém přenosu vysílala televize. Předsedou Federálního shromáždění zůstal Alexander Dubček, předsedou Sněmovny lidu byl zvolen Rudolf Battěk.