Prozatímní národní shromáždění z let 1945 až 1946 představuje mimořádný, občany nevolený zákonodárný sbor. K jeho konstituování na základě zvláštního dekretu prezidenta republiky došlo 28. října 1945. Celkem 300 členů tohoto zákonodárného sboru vybraly národními výbory na základě systému paritního zastoupení šesti stran sdružených v Národní frontě (KSČ, národní socialisté, lidovci, sociální demokraté, slovenští komunisté a slovenská Demokratická strana). Všechny strany měly zhruba po 50 členech, jen komunisté působící ve dvou stranách (Komunistická strana Československa a Komunistická strana Slovenska) měli zhruba 100 poslanců. Předsedou Prozatímního národního shromáždění byl po celou dobu jeho existence národní socialista Josef David, bývalý legionář a účastník druhého odboje.
Ačkoliv bylo Prozatímní národní shromáždění pouze provizorním a nepřímo voleným zákonodárným sborem, za relativně krátkou dobu své existence učinilo řadu významných rozhodnutí. Mezi ty nejdůležitější patřilo jednomyslné potvrzení Edvarda Beneše ve funkci prezidenta republiky (28. října 1945) a dodatečné přijetí jeho dekretů z let 1940–1945 za plnohodnotné zákony (ústavní zákon č. 57 z 28. března 1946). Dne 8. května 1946 schválilo Prozatímní národní shromáždění tzv. amnestijní zákon, který legitimizoval protiprávní jednání z let 1938–1945, pokud jeho cílem bylo „znovunabytí svobody Čechů a Slováků“. Zákon se nevztahoval pouze na akce odbojářů z období druhé světové války, ale také na násilné trestné činy spáchané v prvních poválečných měsících na kolaborantech a osobách německé národnosti.
V období od 28. října 1945 do 16. května 1946 proběhlo celkem 53 schůzí Prozatímního národního shromáždění. Svou činnost ukončilo v souvislosti s volbami do Ústavodárného národního shromáždění, které proběhly 26. května 1946.