Volební období senátu 1920 až 1925 bylo prvním z celkem čtyř volebních období této horní komory Národního shromáždění republiky Československé. Složení bylo dáno volbami z 25. dubna 1920. Jednalo se o první parlamentní volby, jichž se mohly účastnit i ženy a příslušníci menšinových národů. Volby ovšem neprobíhaly na Podkarpatské Rusi, kde panovala nepříznivá bezpečnostní situace, a dále v oblastech Vitorazska, Valticka, Těšínska, Oravy a Spiše, kde mělo teprve proběhnout lidové hlasování o připojení k Československu. Vítězem voleb se stala Československá sociálně demokratická strana dělnická (ČSDSD), která získala 28 % všech hlasů. Následovala ji Československá strana lidová (ČSL), jíž připadlo 11,9 % všech hlasů. Třetí byla Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR (DSDAP) s 11,3 %.
První schůze senátu se konala 26. května 1920, poslední měla pořadové číslo 290 a proběhla 16. října 1925. Při první schůzi bylo provizorně, při 11. schůzi 13. července 1920 definitivně zvoleno vedení senátu. V jeho čele stanul nejdříve člen agrární Republikánské strany československého venkova Cyril Horáček. Na nátlak své strany ale funkci záhy složil, takže byl 13. července 1920 zvolen jeho stranický kolega Karel Prášek. Poté, co se Prášek zkompromitoval v tzv. lihové aféře, abdikoval 23. ledna 1924 z předsednického postu a jeho místo 14. února 1924 zaujal další agrárník Václav Donát. Pěti místopředsedy se stali František Soukup z ČSDSD, Václav Klofáč z České stran národně sociální, Josef Kadlčák z ČSL (po smrti v roce 1924 nahrazen František Valouškem), Wilhelm Niessner z DSDAP, a Bohuslav Franta z Československé národní demokracie. V senátu působilo šest zapisovatelů a čtyři pořadatelé. Senátoři pracovali celkem v 16 výborech.
Hlavním úkolem senátu v prvním volebním období bylo společně s poslaneckou sněmovnou stabilizovat situaci mladého státu. Již 27. května 1920, to znamená den po zahajovací schůzi senátu, se senátoři společně s poslanci sešli pod vedením předsedy poslanecké sněmovny Františka Tomáška, aby zvolili prezidenta Československé republiky. 284 hlasy ze 411 odevzdaných platných lístků byl zvolen Tomáš Garrigue Masaryk. Pro stabilizaci státu měl ústřední význam zejména zákon na ochranu republiky, schválený senátem 19. března roku 1923 v reakci na násilnou smrt ministra Aloise Rašína a považovaný za nejvýznamnější trestněprávní normu Československa ve 20. letech 20. století.
Volební období mělo trvat až do roku 1928, ovšem spory ve vládní koalici a vidina možného volebního neúspěchu Komunistické strany Československa, jež byla zmítána frakčními konflikty, daly podnět k vypsání předčasných voleb. Dekretem prezidenta republiky z 16. října 1925 byla rozpuštěna jak poslanecká sněmovna, tak senát.
