Moravský zemský sněm
(18. 12. 1871 — 18. 12. 1877 )

Ve volbách z prosince 1871 díky pomoci a podpoře vlády drtivě zvítězili centralisté. Zemským hejtmanem se stal opět ústavověrný velkostatkář, baron Adalbert Widmann, jeho zástupcem zůstal August Wenzliczke. Menšina 31 poslanců Národní strany a konzervativního velkostatku se vrátila k politice pasivní rezistence. Na konci roku 1872 je sněm zbavil mandátů a vypsal na jejich místa doplňovací volby. Nové volební klání bylo navíc tentokrát spojeno se změnou volebních okresů, která měla napomoci německým kandidátům (například k převážně českému Prostějovu byl připojen Němci obývaný Německý Brodek, což v tomto obvodě zajistilo většinu centralistům až do roku 1884). Přesto velká část Čechů zvolených především ve venkovské kurii svůj mandát obhájila. Na podzim roku 1873 se pak federalisté rozhodli ukončit politiku pasivní rezistence a vrátit se na sněm a roku 1874 i na říšskou radu. To vedlo k výraznému ochlazení vztahů se staročechy z Království českého. Ve sněmu si výraznou většinu podrželi němečtí liberálové s ústavověrnými velkostatkáři a ti tak dokázali nejen blokovat návrhy české opozice na další změnu volebního řádu, či její požadavky v oblasti školství, ale především bez problémů prosadili většinu vlastních návrhů spojených obvykle s hospodářskými otázkami. Převážně se jednalo o záležitosti spojené s deregulací svobodného podnikání či omezeními chudinské péče. Císař sněm rozpustil v prosinci 1877. Sněmovní období trvalo tentokrát standardních šest let, tj. od 18. prosince 1871 do 18. prosince 1877.