Všeobecné volby do zemského sněmu se v jednotlivých kuriích uskutečnily od 8. do 15. října 1901 a byly pro ně charakteristické dva momenty. Tím prvním byla prohlubující se diferenciace obou národních stranických subsystémů ve spojení s oslabením predominance dvou v minulém sněmovním období nejsilnějších politických stran – mladočeské Národní strany svobodomyslné a Německé pokrokové (někdejší liberální) strany. Současně došlo k několika volebním kompromisům, například mezi ústavověrnými a konzervativními velkostatkáři nebo mezi mladočechy a staročechy. Překvapil zejména úspěch agrární strany (zisk jednadvaceti mandátů) v českých venkovských obvodech, kde se nově na základě volební reformy hlasovalo přímo a nikoli skrze volitele. Několik mandátů získaly i nové strany vzešlé z tzv. pokrokového hnutí 90. let. Menší úspěch zaznamenali rovněž němečtí agrárníci, zato triumfovali radikální všeněmci Georga Schönerera ziskem pětadvaceti mandátů, což bylo jen o jeden mandát méně než získala Německá pokroková strana. Tříštění sil se české i německé strany snažily překonat zakládáním nadstranických koordinačních poslaneckých svazů.
První z celkového počtu 103 sněmovních schůzí se odehrála 28. prosince 1901 a zemských maršálkem byl jmenován Jiří kníže Lobkowicz. Jeho náměstkem se stal německý liberál Albert Werunsky. Sněm se v tomto sněmovním období zabýval řadou inovativních podnětů agrárních poslanců. Týkaly se problematiky obilního monopolu, cukrovarnicích kartelů nebo obecně ekonomickou situací rolnictva a rostoucím počtem jeho exekucí. Podáno bylo rovněž několika návrhů na změnu volebního řádu a často se sněmovní debaty dotýkaly stále se prohlubující zadluženosti zemských financí. Tu způsobovaly stále se zvyšující náklady v oblasti školství, přičemž chronické schodky se kryly stále novými půjčkami a země se tak postupně dostávala do dluhové pasti. Řešení těchto problémů podlamoval pokračující národnostní konflikt. Snahy předlitavského ministerského předsedy Ernesta Koerbera o zprostředkování smíru neuspěly. Od roku 1905 pak veřejným děním hýbaly aktivity sílícího sociálně demokratického hnutí a snahy o zavedení všeobecného a rovného hlasovacího práva. Uskutečněná volební reforma se nicméně omezila pouze na říšské volby.