Převzetí vedení české politiky mladočechy definitivně potvrdily výsledky všeobecných zemských voleb v listopadu 1895. Zdecimovaná Národní strana tehdy odmítla i jen kandidovat a svému rivalovi zcela vyklidila pole. Ve velkostatkářské kurii obhájili svou dominantní pozici konzervativci a v německých obvodech zvítězila opět kandidátka liberálů, ačkoli ve městech i na venkově získali na její úkor deset mandátů němečtí nacionálové a dva mandáty křesťanští sociálové. Postupující tříštění politické scény pak dokládají četné nominace agrárního hnutí (zvítězili ve dvou českých obvodech), dále kandidátů Katolické národní strany, pokrokářů, antisemitů (zisk jednoho mandátu) nebo socialistů. Stále častěji tak během volební kampaně i sněmovních debat rezonovala nová politická témata týkající sociální problematiky, hospodářských poměrů v jednotlivých sektorech, ale i otázky kultury a náboženství. Politická reprezentace postupem času zrcadlila členění společnosti do několika kulturně-politických milieu – a to národně-liberálního (občanského), agrárního, katolického (křesťanského) a socialistického.
Nový sněm se poprvé sešel 28. prosince 1895. S ohledem na převahu národních liberálů obou směrů ve sněmovně i nadále hlavním tématem debat zůstávaly národnostní spory a otázka autonomie Českého království. To dokládá i adresa císaři schválená v únoru 1896. I v tomto sněmovním období zastával post zemského maršálka Jiří kníže Lobkowicz, zatímco jeho náměstkem císař jmenoval Julia Lipperta, představitele německé liberální strany. Ten pro vyostřování národnostních sporů v roce 1898 rezignoval, stejně jako o rok později jeho následník Albert Werunsky. Němci tehdy na protest opět opustili český sněm a praktikovali taktiku pasivní rezistence. V pořadí třetím náměstkem zemského maršálka se stal obchodník a mladočeský politik Josef Wohanka. Poslední sněmovní schůze se odehrála 6. července 1901 a 28. srpna 1901 byl sněm rozpuštěn.