Slezský zemský sněm
(29. 12. 1902 — 29. 12. 1908 )

Zemské volby do všech kurií proběhly v listopadu 1902. Češi získali tři mandáty ve venkovských obcích, stejně úspěšní byli i polští kandidáti. Opakovala se tedy situace z předcházejícího volebního období. Pokračoval rozkol mezi polskými katolíky a protestanty, na české národní straně se zformovala opozice vůči starému konzervativnímu vedení a do popředí se začali dostávat pozdější představitelé „mladých“ politických stran – např.  agrárníků a národních sociálů.  Zástupci velkostatkářské kurie zůstali tradičně věrni ústavověrné straně, další němečtí poslanci z řad městské a venkovské kurie se rozdělovali i nadále na liberální zastánce ústavověrné strany a nacionalisty, většinou stoupence Německé lidové strany případně Všeněmecké strany, která se však rozpadla. Mezi německými poslanci se objevil i první představitel agrárníků. Masové politické strany typu sociální demokracie či křesťanských sociálů se díky neměnnému volebnímu řádu do zemského sněmu nedostaly. Do čela zemského sněmu byl panovníkem jmenován opět hrabě Heinrich Larisch-Mönnich. K hlavním tématům patřila reforma volebního řádu, národnostní problematika a zemské finance, které se stále rychlejším tempem propadaly do negativní bilance. Sněm jednal od 29. prosince 1902 do 7. listopadu 1908; rozpuštěn byl 29. prosince 1908.